Pojmem cena obvyklá (obecná, tržní) se označuje cena, za kterou je možno stejnou nebo porovnatelnou věc v daném místě a čase na volném trhu prodat nebo koupit. Název "obecná cena" je používán zejména v soudní praxi, v současné době se někdy používá termín "tržní cena" či "tržní hodnota", v zákonu o oceňování majetku se pak hovoří o "ceně obvyklé".
Ke stanovení obvyklé ceny nemovitosti se používá více metod:
- Porovnávací metoda - při porovnácí metodě kritériem ceny nemovitosti je cena, která byla dosažena v daném místě a čase při prodeji obdobných nemovitostí (ceny nemovitostí nabízených v realitní inzerci se mohou též použít, upraví-li se příslušnými koeficienty), ze všech metod je tato nejvíce používaná.
- Metoda výnosová - při zjištění výnosové hodnoty kritériem ceny nemovitosti je zisk, který cena vložená do pořízení nemovitosti přinese formou nájemného (dosažitelné nájemné po odpočtu nákladů). Nájemné musí být reálně dosažitelné.
- Metoda zjištění věcné hodnoty (časové ceny) - při zjištění věcné hodnoty nemovitosti jsou kritériem náklady, jež musí být vynaloženy na postavení stavby a pořízení pozemku. Obvykle se použije ocenění podle výpočtu reprodukční hodnoty pomocí THÚ (jednotkovými cenami za 1 m3 obestavěného prostoru resp. 1 m2 zastavěné plochy apod.), dále se odečte příslušné opotřebení.
- Existují i další metody, ale výše jmenované jsou nejčastěji používané. Podle typu nemovitosti, dostupných podkladů a informací a podle svého uvážení (nebo podle požadavku objednatele ZP) zvolí znalec příslušnou metodu/metody ocenění. Řada institucí (banky, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Obecní úřady a.j.) má své vlastní metodiky oceňování, podle nichž se znalci musí řídit.
+420 725 919 666
posudky@tomasdolezal.com
